Založit webové stránky nebo eShop
Ostatní

 ODKAZY 

 

www.lo3.cz

 

www.drnholec.wbs.cz

 

www.b5a.cz


www.trizet.wbs.cz


www.snaga.cz



www.hidalgo.wbs.cz

           

 

 

Co je to LARP?

  

  Předně si ujasníme, co to vůbec znamená, tato zkratka, LARP. V angličtině to znamená Live Action Role Playing. Do češtiny by se tento výraz dal přeložit jako: Hry na hrdiny na živo, nebo jen Hry na živo, což je výraz používanější a v dalším textu se setkáte s touto kratší verzí.

  Hra vychází ze stolních her jako Dračí doupě (DrD), což je také hra na hrdiny. Jestliže jste už Dračí doupě někdy hráli, máte asi dost jasno a klidně můžete přeskočit na další odstavec. K hraní Dračího doupěte potřebujete poměrně tučná pravidla (lépe řečeno sadu), tužku, papír, hrací kostky a hodně fantasie. Tato stolní hra byla vytvořena na motivy díla J.R.R. Tolkiena, který vytvořil žánr fantasy, kde po boku středověkých bojovníků s meči bojují čarodějové proti drakům a dalším mýtickým tvorům.

  Zpátky k LARPu. Někteří hráči stolních her se rozhodli vyzkoušet fantasy na vlastní kůži. Přepracovali pravidla, vyrobili si kostýmy, zbraně a vyrazili někam do přírody. A tato zábava se postupem času stala dosti oblíbenou a v dnešní době je, podle mých odhadů, u nás možná až kolem dvanácti set hráčů, kteří LARP aktivně hrají. Jak již bylo řečeno, hraje se převážně ve volné přírodě, s dřevěnými napodobeninami zbraní a v kostýmech, podle pravidel, která jsou na všech akcích podobná, rozdíly se však vždy najdou. Základ je ovšem stejný. 

  Důležitou roli hrají zbraně. Exempláře z fantasy románů jsou určeny k zabíjení, což ale není cílem hráčů. Proto se používají zbraně ze dřeva, jež tvoří základ většiny LARP zbraní a molitanu (a jiných měkkých materiálů), a tak se tyto akce nazývají dřevárny.

  Samotný boj není vše. Každá fantasy hra má nějaký příběh, který skrývá své hádanky a logické úkoly. Ne vše lze vyřešit silou, ale je nutno nasadit vyjednávání a magii (tedy ne skutečnou). Díky tomu se mohou uplatnit i méně zdatní bojovníci.

  Další důležitou součástí je i herní kostým. Podtrhuje atmosféru celé hry a celkově přispívá k její „skutečnosti“. Navíc, a na to pozor, na některých akcích existuje tzv. kostýmová povinnost. To znamená, že bez kostýmu vám na takové akci nebude umožněno hrát. Za kostým se nepovažují kapsáče, rifle, košile a tenisky apod. čistě civilní prvky, ba i samotná kroužkovka přehozená přes mikinu nebo triko a k tomu kalhoty s teniskama nejsou dobrým (pokud vůbec) kostýmem a budete rádi. když vás v tom na akci pustí! Jelikož se převážně hraje ve stylu historickém nebo historicko-fantastickém, historickým kostýmem nic nezkazíte. Fantazii se samozřejmě meze nekladou a můžete hrát za pračlověka, Římana, středověkého bojovníka, Vikinga, samuraje atd. Ještě větší prostor pro představivost tvůrce kostýmu skýtá kostým fantasy. Ten může představovat skutečně cokoli, co se příliš nevymyká dané akci (kostým Luka Skajvolkra by na hře na motivy Pána Prstenů vypadal asi divně). Obecně se dá říci, že kostýmy jsou spíše záležitostí historickou než futuristickou. Kostým si vybírejte a vyrábějte i s ohledem na to, za jakou postavu chcete na dřevárnách hrát, která vám a vaší povaze bude nejlépe vyhovovat. Není nutné být nesporně válečníkem! A pokud je to alespoň trochu možné, vyhýbejte se umělým materiálům (gumovým lebkám apod.)...

 

  LARP - dřevárny - mají několik svých podkategorií a druhů, 

z nichž každý je něčím specifický a zvláštní. Těmi základními jsou:

 

  Bitvy - z názvu je jasné, že na těchto akcích jde hlavně o boj. Hráči jsou rozděleny na různé strany, národy, rasy, klany… a v jejich prospěch se snaží pomocí bojových úkolů získat co nejvíce území, věží, vlajek apod., v závislosti na každé jednotlivé hře. Důraz je tedy kladen na akci a souboje, potlačen je příběh, magie a hierarchie. Příběh je většinou omezen na pouhé intro, úvod do hry, jednoduchou dějovou linii a závěr, kdy jedna ze stran zvítězí ve velké - závěrečné bitvě. Děj je zpestřen plněním tzv. questů - úkolů, které však nemívají na celkový průběh hry zásadní význam, hráčům však mohou další snažení usnadnit.

  Družinovka a Tažení - skupiny hráčů postupují po vytyčených trasách volným terénem, plní úkoly, bojují a jednají navzájem mezi sebou. Je to tak od každého trochu. Tyto akce jsou většinou menšího rozsahu.

  Svět - je, co do rozsahu, největší. Hraje se třeba i týden, hráči pouze nebojují v jednotlivých bitvách spojených jednoduchou dějovou přímkou, ale doslova žijí své postavy ve vymezeném území. Hraje se prakticky nepřetržitě, velký důraz je kladen na kostým, prostředí a příběh. Soubojů je většinou méně, zato se daleko více kouzlí, obchoduje, vyjednává atp., prostě svět fantasy se vším všudy, nejen s bojem. Hra vyžaduje již určité zkušenosti s dřevárnami, aby si to člověk pořádně užil. Nováčkové mají přistup samozřejmě také povolen, ale vyžaduje to od nich velký kus představivosti, trpělivosti (pravidla bývají dosti dlouhá a složitá), nezbytného vtipu a přípravu.

 

Jak se vůbec na LARP dostat a co je ke hře zapotřebí?

    Zbraně - jeden z nejdůležitějších (ba možná i ten nejdůležitější) doplňků vaší postavy. Dejte si na nich patřičně záležet, jsou nejen výrazem vaší postavy, ale na jejich kvalitě záleží a vaše přežití v boji. O zbraních, o jejich výrobě aj. se dočtete níže na stránce.

  Nezbytnou výbavou pro dřevárny je pak chuť hrát, dobře se pobavit, smysl pro fér hru a trocha toho volného času. Bitvy jsou většinou víkendová záležitost, přičemž to hlavní se odehrává v sobotu, některé akce jsou však i jednodenní, převážně o víkendu. Světy bývají nezřídka dlouhodobé, týden, dva i déle, o to více zábavy a skvělých zážitků na nich zažijete.

 

 

                                    


Výroba zbraní

  U LARP zbraní platí všeobecná zásada bezpečnosti a velikosti.

  Bezpečností se rozumí fakt, že zbraň i při zásahu by neměla způsobit vážnější zranění. To platí jak pro zbraně pro boj zblízka tak na dálku. Zásahové plochy zbraní by proto měly být obaleny měkkými a bezpečnými materiály, jako jsou molitan, jekor, gumové pěny (karimatka, izolace...) apod. Holé klacky či prkna jsou nevyhovující a naštěstí se poslední dobou začíná zavádět povinnost obalovaní takových zbraní měkkým materiálem (výjimkou jsou snad jen dýky apod. krátké zbraně). Je to velice dobře a hře to jen prospěje. Bezpečná zásahová plocha platí i pro šípy. Ty musí mít hrot s určitým průměrem a z materiálu takového, aby zasaženého nezranily i při zásahu do obličeje (což je dosti častým jevem).

  Velikost je dána centrálními pravidly, u jednotlivých her se občas vyskytnou drobné odchylky a věci navíc. Standartně však platí, že jednoruční zbraň smí mít nejdelší naměřitelný rozměr 90cm a obouruční 110cm. Luky musí mít omezený tah a vrhací zbraně být celé pouze z měkkých materiálů. Konkrétní rozměry uvádějí pořadatelé akce ve svých pravidlech nebo se odkazují na jiná.

  Následující výčet způsobů výroby zbraní na LARP samozřejmě není úplný. Existuje jistě nespočet takový návodů, každý je něčím specifický a každý vyhovuje někomu jinému. Ty níže uvedené způsoby jsou osvědčené a ověřené mnohými našimi členy, boji a akcemi. Každý z vás si je může upravit podle svého, podle svých možností a vkusu. (upozornění: nákresy jsou velmi jednoduché - orientační!)

 


Výroba meče

  

Existuje jistě velká spousta způsobů jak takový meč udělat. Dále se dočtete dva z nich - jeden snadnější, ale méně efektní; druhý náročnější, leč s působivějším výsledkem.

  Jako první nabízíme variantu složitější. Množstvím bojů osvědčeným a množstvím bojovníků oblíbeným základem výroby meče je hokejka. Naprosto k ničemu jsou různá prkénka apod. a zcela nevyhovující jsou bambusové tyčky. Kvalitní LARP zbraň by totiž měla nejen dobře vypadat, ale mít i nějakou tu hmotnost, kvůli reálnosti. Několika gramové hůlky jsou možná tak pro malý děcka nebo hráče něžného pohlaví. Úzkou rovnou část uřízněte zhruba o 10-15cm kratší (závisí na délce meče) než požadovaný výsledný meč. Čepel meče si může každý navrhnout jak je libo. Svůj tvar překreslete na kus jekoru (tvrdého koberce) a tento vyřízněte. Tato část může obsahovat už i záštitu meče, ta by neměla být příliš úzká, aby alespoň částečně tlumila náraz. Stejný kus vyřízněte ještě jednou a máte základ čepele. Nyní její dvě části připevněte z obou stran k hokejce (či jinému dřevu), můžete je lehce uchytit např. malými hřebíčky nebo lepidlem. Tady využijte onu rezervu 10-15cm a čepel uchyťte tak, aby měla ohnutelnou špičku, alespoň těch 8-10cm. Obě strany čepele k sobě po obvodu přišijte, doporučuji ještě prošít koberec i podél hokejky (viz. obr.) a je to. Máte-li záštitu také z jekoru, jako součást kusu čepele, doporučuji ji zpevnit ještě jedním kusem jekoru tvaru záštity (viz. obr.) přišitým na každou její stranu. Čtyři plátky jekoru pevně sešité už dokáží, když ne zastavit tak zbrzdit, většinu normálních seků. Chcete-li mít záštitu skutečně velmi odolnou, udělejte ji ze dřeva či ze železa, vše řádně obaleno. Pozor, aby neměla moc ostré hrany, to většinou u organizátorů neprojde a je třeba úprav na místě akce, což je dosti nepříjemné. Postup je obdobný jako u jekoru. Ze dřeva nebo železa vyřízněte požadovaný tvar dvakrát a obě části potom přichyťte, jsou rozhodně lepší šrouby než hřebíky, ke stranám hokejky mezi čepelí a jílcovou částí. Jílec lze omotat pruhem kůže, která velmi dobře sedí v ruce, nebo jen kobercovkou či něčím podobným. Pro lepší držení meče ještě na konec jílce udělejte hlavici, třeba omotáním pruhu jekoru (viz. obr.), jeho pevným přichycením, ti zručnější si ji mohou udělat např. jako dřevěnou kouli a nasadit ji na konec. Dle libosti meč můžete povrchově upravit, např. omotáním kobercovou páskou různé barvy, nabarvením nebo potažením látkou. A kvalitní, bezpečný a dobře vypadající meč je na světě.

  Druhá varianta, sice jednoduší, ale výsledek není tak dokonalý, spočívá v prostém obalení čepelové části dřeva měkkým materiálem jako je molitan, karimatka atd. Povrchová úprava opět závisí na každém jednotlivci (kobercovka, nabarvení, potažení látkou...). Je třeba zvláštní pozornost věnovat hrotu, aby byl obalen dostatečnou vrstvou, která zabrání zranění při kontaktu s nepřítelovou tkání. Zbytek meče, tj. záštita, jílec a hlavice se dělá stejně jako v předchozím případě. Výroba takového meče trvá pár desítek minut a zbraň, je-li z kvalitního matroše, vydrží nezměněna dlouho a snadno se i opravuje. Výsledkem tohoto postupu výroby je pak meč spíše kordového typu, žádný popravčí macek, tedy nic pro skřeta :)

 

 

Výroba šavle

 

  

  Postup je v zásadě stejný jako u meče složitějšího, tvar je samozřejmě jiný (viz. obr.). Pro lepší ochranu ruky je možno k šavli dodělat ochranný koš. U meče ho můžete udělat taky, ale vypadá to divně. Tvar čepele už naznačuje název - šavle. Špička je zahnutá, vhodným doplňkem jsou různé ostny, zuby apod., ale nic nepřehánět. Postup je opět stejný jako u meče (vyříznutí, uchycení, prošití...) a tak pozornost tu budeme věnovat pouze výrobě onoho koše na ochranu ruky. Známy jsou opět dva způsoby jejich stvoření.

  Jeden spočívá ve vyříznutí dvou pruhů jekoru, které budou tvořit boční stěny koše a jednoho oválného (i jiný tvar) kusu pro přední stranu. Pruhy musí být dostatečně široké (cca 10cm), aby se do koše vešla ruka bez námahy. Pruhy se přichytí (lepidlem či hřebíčky) k hornímu a dolnímu konci jílce a jejich přední hraně se přišije nebo přilepí (přišití je vždy lepší) oválný kus jekoru (obr. vpravo nahoře). V místě přichycení pruhů ke dřevu je dobré jej ještě omotat a pevně stáhnout trochou provázku, neboť koš při zásazích dostává celkem zabrat a kupříkladu hřebíčky by se časem mohly uvolnit. Povrchová úprava záleží na vkusu každého sůdruha.

  Druhý je podobný, jen o něco složitější. První pruh, který bude uprostřed ze předu si odměříme, aby byl koš dostatečně vypouklý. Na obou koncích ještě ponecháme kus jekoru navíc k uchycení ke dřevu (opět lepidlem, páskou nebo hřebíčkem). K tomuto základnímu pruhu potom přišíváme další pruhy o délce již pouze koše samotného, na koncích zašpičatělé (obr. vpravo dole). Čím jsou pruhy tenčí, je jich potřeba přišít více, ale výsledný tvar je tím více kulatější a tím i lépe vypadá.

  V obou případech, dělá-li přišívání jednotlivých částí k sobě potíže, je možno tyto sešít mimo kostru šavle a uchytit je ke dřevu až v konečné podobě.

  Jednoduchý tvar šavle s ochrannými košíky, délka zhruba 60cm a to vše dvakrát, tvoří velmi efektivní kombinaci dvou tesáků do boje pro ty aktivnější z vás, co nemají rádi řadovky a raději zběsile pobíhají mezi nepřáteli.

 

 

Výroba sekery

  

 

  Sekera patří, co s týče náročnosti výroby, k jedněm z nejlehčích. Stačí jen vybrat vhodné dřevo té správné délky, tvaru a pevnosti, získat dobrý jekor a pustit se do výroby. Co do tvaru se fantazii meze nekladou. Od reálných středověkých tvarů až po fantasmagorické patvary s množstvím výstupků, zářezů apod., vše je povoleno a má své místo v arzenálu toho či onoho národa, té či oné rasy. Ze zakupovaných dřev bych mohl opět doporučit hokejku, oproti tomu naprosto nevyhovující jsou různé smrkové a jiné násady z měkkého dřeva, nic nevydrží. Kvalitní bukové či dobové násady na skutečné sekery jsou naopak velmi vhodné. Stejná zásada platí i pro "přírodní" klacky. Tady jen malé upozornění: Část topora mimo držadla a čepele je lépe obalit alespoň tenkou vrstvou molitanu, vhodná opět třeba stará karimatka nebo mirolen. Nezřídka se totiž stává, že při úhybném manévru protivníka ho zasáhnete toporem, teče červená a už jsou problémy. U sekery (a kladiva), jelikož je to zbraň průrazná, platí zásada bezpečnosti dvojnásob.

  Výroba samotná tedy spočívá ve vyříznutí požadovaného tvaru, pochopitelně dvakrát, jeho přichycení ke dřevu, kupříkladu hřebíčky, sešití hran (případné prošití plochy) a povrchová úprava. Pro zpevnění jekoru je dobré přišít ještě jeden (u velkých seker i dva - větší a menší) pruh (viz. obr.) po obou stranách. Pozor aby nezasahoval příliš k okraji, aby se ostří sekery mohlo při dopadu ohnout. Držadlo lze omotat proužky kůže, provázkem, páskou nebo nechat jen tak na divoko. Pro lepší držení je opět vhodné umístění hlavice na konci topora. Sekery mohou být jak jednostranné, tak oboustranné. Jednostranné jsou výhodnější pro jednoruční zbraně, jsou lehčí. Nedělejte sekery zase až příliš veliké, ty potom špatně procházejí řadami nepřátelských zbraní a štítů a mají i dosti značný odpor vzduchu při máchnutí.

 

Výroba kladiva


 

 

  Následuje popis výroby dvou základních tvarů kladiv, a sice okrouhlého a hranatého. výběr dřeva probíhá stejně jako u sekery, pouze s tím rozdílem, že topor pro kladivo musí (na rozdíl od sekery) být rovný.

  Podmínkou výroby hranatého je získat dostatečně hutný (ne lehký jak papír s dírami ementál hadr) a velký kus molitanu. Ten potom vyříznout nebo vystřihnout do požadovaného tvaru a nabodnout na topor. Aby se na toporu příliš nepohyboval, je dobré udělat si čtyři malé pásky, třeba z jekoru, ty ohnout do tvaru L a kratší částí je připevnit ke dřevu. Delší část potom přišít nebo kvalitně přilepit k molitanu (viz. obr.). Toto proveďte jak na spodní straně, tak na horní. Přečnívá-li vám kus topora nad koncem kladiva, tento je třeba bezpečně obalit dalším molitanem, aby se skryly jeho hrany. To platí i pro alespoň polovinu topora od kladiva dolů k držadlu. Je ho také lépe obalit něčím měkkým. Molitan lze povrchově upravit např. obalením kobercovou páskou libovolné barvy. Zejména černá vypadá dobře :)

  Pro výrobu oválného kladiva je velmi vhodná stará karimatka. Tu stačí smotat, pevně, uříznout na požadovanou délku, dle celkové velikosti kladiva, zda je jednoruční či obouruční, a nabodnout je na topor. Jelikož karimatka je materiál houževnatější nežli molitan, budete asi muset karimatku trochu naříznout nožem nebo předprobodnout něčím ostrým, ale ne moc silným. Každopádně pozor, aby vzniknuvší otvor nebyl zase až příliš velký a karimatka na toporu následně nelítala. Dosti pomůže i zašpičatění konce topora a po probodnoutí karimatky se tento konec zase odřízne. Pevné uchycení karimatky na topor je možno provést obdobně jako u předchozího typu kladiva, tj. pomocí dvou proužků nahoře a dole, připevněných jak ke dřevu, tak k hlavě kladiva nebo vyříznout čtverec jekoru, přiložit k vrchu kladiva a šroubem s řádnou podložkou ho připevnit k toporu, čímž se zamezí vylítnutí kladiva z topora. Bezpečné obalení topora na konci a část mezi kladivem a držadlem už snad ani netřeba připomínat. Stejně jako možnost udělání jednoduché hlavice pro lepší držení kladiva (viz. předchozí návody).

 

 

Výroba luku

 

 

  Luk je možno vyrobit opět dvěma základními způsoby. Ve stylu historickém a fantasy a ve stylu novodobém sportovním.

  První způsob je náročný zejména na výběr dřeva, ze kterého luk vyrábíme. Klasickým stromem, ze kterého se již po staletí luky vyrábějí je tis. Jeho dřevo je pevné a přesto velmi lehce ohebné a proto vynikající pro výrobu luku. Menší luky lze také vyrobit z rozštípnutého kusu bambusu dostatečné pevnosti, kdy jeho vnější část stonku je i při použití ta vnější, vzdálenější od střelce. Alternativou je i dřevo jasanové, rovněž i dnes používané ve sportovní lukostřelbě. Délka luku závisí na každém z vás. Obecně však lze říci, že příliš dlouhé luky pro LARP nejsou vhodné, neboť se hráči pohybují často v hustém porostu a manipulace s takovým lukem je potom značně obtížná. Taková zhruba ideální délka je po ramena střelce. Dřevo luku je od středu ke svým koncům mírně zúžené (není nezbytně nutné). Nyní je třeba určit střed luku. V tom místě (šipka na obr.) se bude opírat vaše ruka místy mezi kořeny palce a ukazováčku. Od tohoto místa luku dolů udělejte držadlo. Na koncích dřeva vyhlubte malé zářezy, do kterých se uchytí tětiva. Tětiva má být dlouhá asi tak, aby luk s tětivou, držený v natažené ruce měl tětivu téměř u loktu (v 1/3 - 1/4), nikdy ne dál, spíš o kousek blíž k luku. Materiál vhodný na tětivu je umělé vlákno - silon. Je pevný a příliš se neopotřebovává.

  Novodobým, pro LARP sice méně vhodným, leč o to účinnějším, způsobem výroby je napodobení dnešních luků sportovních. Jejich střed je potřeba buď zakoupit (fuj!) nebo vyrobit. Ramena luku se dají vyrobit (jako to valná většina činí) z lyží - běžek. Ty se přišroubují k ramenům středu, na konci se udělají zářezy pro tětivu. Nezbytná je pochopitelně jejich povrchová úprava, jako odstranění hran a odstranění nebo zakrytí nápisů (pokud ovšem nejste členem šermířské skupiny Sulov nebo Rosiňol). Základními prvky středu jsou ramena, žlab pro umístění šípu a držadlo (viz. obr.). Pravidla pro umístění držadla jsou stejná jako v předchozím případě. Žlab zasahuje zhruba do poloviny tloušťky středu a ramena musí být dostatečně pevná a silná, kvůli možnosti spolehlivého přišroubování lyží. Šířka středu odpovídá šířce běžek. Vyrábíte-li luk ze sjezdovek, je potřeba jejich šířku upravit (celkově jsou však sjezdovky méně vhodné!). Vzdálenost tětivy od středu je stejná jako u luku historického.

  V této kategorii se zmíníme i o jednom velmi zdařilém a efektním způsobu výroby bezpečných šípů. Je k tomu zapotřebí dřevěných tyček patřičné délky (závisí i na velikosti luku), molitan, hadřík (vyberte si nějaký netypický a na každý šíp stejný, lépe si je v boji poznáte), malé - tenké ale spíše delší hřebíčky a víčka od lahváčů. Víčka mají tu ideální velikost a tvar pro tento účel jako stvořený (a výroba šípů se potom může protáhnout až do rána:). Středem víčka probijte hřebíček a vražte ho do konce dřívka. Na vzniklou plošku umístěte kostku (viz. obr.-šedá), čím vyšší tím lepší, molitanu. Na ni přiložte kousek látky a tu stáhněte dolů, čímž molitan na víčku fixujete. Látku pod víčkem pevně stáhněte a ještě ji pro jistotu přichyťte kobercovkou. Zbývá jen na opačném konci vybrousit jamku pro přiložení k tětivě a bezpečný a pevný šíp je na světě.

  

Výroba štítu

 

 

  Zde, jelikož nikdo z nás není kovář, se budeme věnovat výrobě štítu ze dřeva. Velmi důležitý je výběr dřeva. Čím tvrdší dřevo, tím pevnější a těžší štít, jak jinak. Vhodné jsou desky dubové, bukové, jasanové apod. Naprosto nevyhovující jsou různé lehké překližky a smrkové desky. Jsou dvě možnosti - buď udělat štít kulatý nebo hranatý. Záleží jen na vás, co se vám více líbí. Výrobu zahájíme tím, že prkna si přiložíme k sobě takto je upevníme k podložce. Načrtneme výsledný tvar a vyřízneme jej pomocí přímočarky. Kolmo k nim umístíme na zadní stranu patřičně vytvarované příčky a to čtyři. Po jedné na horní a dolní straně štítu a další dvě tak, aby zbylou část rozdělily na třetiny. Pozor, aby se do prostředního volného prostoru dala přiložit ruka; je-li tam místa málo, odsuňte příčky rovnoměrně od sebe. Jak prkna, tak příčky by neměly být příliš úzké. Prkna asi 15-20cm, příčky zhruba 10cm podle tvrdosti a tloušťky dřeva. Nyní příčky k prknům přišroubujeme (nepřitloukat) vruty. Pokud nám na druhé straně vruty vylezou, je třeba je zabrousit. Každou příčku ke každému prknu připevníme asi dvěma vruty (viz. obr.). Podle velikosti svojí ruky přiděláme dvě poslední části, a to úchyt pro dlaň a pro předloktí. Ten pro dlaň je nejlépe udělat ze železa, např. ze železné tenké (na ruku) trubky, kterou na koncích sklepeme a provrtáme. Vzniklým otvorem ji přišroubujeme ke štítu na dvě prostřední příčky. Úchyt pro předloktí je dobrý z kůže, může být i z jekoru. I ten přichytíme vruty ke štítu, už ale ne na příčky. Je potřeba ho přesně odměřit, aby v něm ruka příliš nelítala. Na prkna pod úchyty, od kraje ke kraji, můžeme přilepit nebo přišroubovat ještě nějakou měkkou podložku, aby tlumila nárazy do šítu. Dřevo je dobré alespoň namořit, nenechávat ho vyloženě syrové nebo natřít barvou. Obzvláště vydařenou povrchovou úpravou je umístění kožešiny na jeho přední stranu.

 


okopírováno z  http://www.snaga.cz/

 veškeré problémy pište rovnou na web OK

 

TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek